Kapitola I - Fallen will raise again (Part I)

6. prosince 2011 v 15:19 | Ellrohir |  X-Men: Fade To Glory
Tak. Trvalo to sice měsíc a půl, ale nakonec jsem se do psaní pokračování, nebo lépe řečeno "začátku", protože úvodní prolog více méně žádný děj nepřináší (byť aspoň nenápadně poodhaluje jednu z budoucích ústředních postav), pustil. Ještě je otázka, jak dobře mi to půjde a jestli taky někdy práce na první kapitole dojde konce. Uvidíme. (psáno 17.09.2011)

A nyní, po dalším čtvrt roce, se věci konečně daly do pohybu natolik, že se tu alespoň "první část první kapitoly" může objevit. Druhá část a další díly příběhu budou následovat vzápětí... Brzy... Někdy...


Podpatky dámských bot hlasitě klapaly po kostkovaných dlaždicích. Pravidelný rytmus kroků jejich majitelky přehlušoval zvuky jemného ťukání stařeckých holí a hučení invalidních vozíků, které se tu a tam v chodbě domova důchodců ozývaly. Žena v bílém lékařském plášti se elegantně nesla vstříc svému cíli. Nebyl tu však téměř nikdo, kdo by se obdivoval její ladné chůzi či elegantnímu, ba až trochu vyzývavému vlnění jejího těla.

"Dobré ráno, doktorko Parkerová." Nikdo až na mladého zřízence, který na lékařce, jenž pravidelně docházela za zdejšími seniory, mohl vždycky oči nechat. Obvykle mu jeho pozornost oplácela alespoň pohledem a milým úsměvem, často se dokonce zastavila na kus řeči, ale dnes omezila odpověď na pozdrav na lehké pokynutí rukou, ani se po něm neotočila. Zvláštní, ale třeba má prostě jenom ty svoje dny. Pokrčil rameny a vrátil se k práci.

Melisa Parker došla až na konec chodby a zastavila se přede dveřmi, které se ničím nelišily od všech ostatních bílých dveří, jakých bylo v budově požehnaně. Za každým z nich trávil převážnou část svého zbývajícího života jeden penzista. Na jmenovce tohoto pokoje se skvěl nápis "Eric Lensherr". Nevypadnout z role, připomněla si a energicky zaklepala.

"Dále," ozvalo se zevnitř znuděně. Vstoupila do pokje, který ničím nevynikal a nijak se nelišil od ostatních neosobních místností domova, kam staří a nemohoucí přicházeli pomalu umírat. V mohutném křesle šlo tušit osobu nájemníka. Křeslem šlo otáčet a nyní bylo obráceno zády ke dveřím, směrem k velikánskému oknu. Výhled z něj do ústavní zahrady a dál na San Franciský záliv s nově postaveným mostem Golden Gate poskytoval jedno z mála denních rozptýlení.

"Doktorka Melisa Parkerová," pronesl Eric Lensherr pomalu. "Spolehlivá a přesná jako vždy. Nemusím se ani dívat do kalendáře a na ty odporné hodiny na knihovně, abych věděl, že je pondělí deset dopoledne. Všechno jak má být..."

Oslovená se za jeho zády ušklíbla a v očích se jí najednou podivně žlutě zablesklo. Muž v křesle však najednou zvedl ruku a teatrálně naklonil hlavu na stranu, i když to z pozice ode dveří nešlo přes opěrku křesla vidět.

"...všechno až na jednu vyjímku. Že je to tak, slečno Parkerová? Nebo bych měl snad raděj říct...MYSTIQUE?!" Jedním rázným pohybem se i s křeslem otočil. Ve strnule narovnané póze s kostnatýma stařeckýma rukama sevřenýma kolem čalouněných opěrek ji probodl ledovým pohledem a roztříštil její maskování. Ve vteřině před ním nestála Melisa Caroline Parker, M.D., nýbrž podivně vyhlížející modrá bytost ženských rysů s uhlazenými rudými vlasy a pronikavýma žlutýma očima. Raven Darkholme. Mystique. "Dlouho jsme se neviděli."

"A kdo za to může?!" Vyhrkla. Musela potlačovat slzy. Ale ne slzy lítosti, nýbrž vzteku a zuřivého hněvu. "Nechal jsi mě tam! Opustil jsi mě!"

"A ty jsi pak ochotně pomohla našim nepřátelům." Poznamenal nevzrušeně.

"Tvým nepřátelům! Já už pro tebe nebyla dost dobrá! Kdysi...", hlas se jí na okamžik zlomil. "Kdysi jsi mi řekl, že mě chceš takovou jakou jsem. Ale byla to lež. Chtěl jsi jen tohle!" Rozhodila rukama okolo svého mutantního těla. "Chtěl jsi jenom svoje zvířátko!"

Stařec na to neříkal nic. Ta slova ho zasáhla. Kdyby jen věděla, jak těžké bylo tehdy to rozhodnutí! Ale nový svět - jeho svět, ten byl pouze pro mutanty. Jak by mohl dál vést bratrstvo, kdyby sám porušil nejniternější principy toho, za co tak moc bojoval? Za použití strašlivé zbraně, ultimátního prostředku, proti bytosti jemu nejbližší měli lidé strašlivě zaplatit. Jenže jeho plány byly zastaveny a on sám se stal obětí té zbraně. Séra, které dokázalo kompletně potlačit mutantní gen X a z člověka, který hýbal budovami a před kterým se měl třást svět, udělal to, čím byl dnes - nemohoucího seniora zavřeného v domově pro důchoce. Teď však před ním stála Mystique zpátky v té podobě, jak si ji pamatoval. Ultimátní zbraň očividně nebyla tak ultimátní.

Čeho si ale Raven ve svém rozhořčení a zlobě nevšimla byl fakt, že její náhlé zjevení bývalého Magneta zjevně vůbec nepřekvapilo. I kdyby si toho však byla bývala povšimla - co z toho? Dva roky zoufalství a slz. To všechno dnes skončí. Za všechno zaplatí. Už za chvíli bude po všem... V ruce se jí objevil nůž.

"Zabiju tě!" Vykřikla. Eric zůstal stále ledově klidný.

"Myslím, že ne." Ravenina ruka sebou najednou trhla vpřed a nůž z ní samovolně vyletěl. Zůstal však viset ve vzduchu, kde se obrátil a pomalu plul směrem k jejímu hrdlu. Mystique ustupovala až ke zdi, pak už neměla kam. Špička nože se jí zastavila centimetr od krku. Těžce oddechovala, jak se v ní mísila přetrvávající nenávist s živočišným strachem, která je vlastní každé bytosti, co se ocitne v bezprostředním ohrožení života. Magneto, aniž by vstal ze svého křesla, se káravě se na ni káravě zahleděl a zavrtěl nespokojeně hlavou.

"Víš, tvůj problém je, že často jednáš příliš impulzivně," vytkl jí. "Zázračně se ti vrátily schopnosti a nenapadne tě nic lepšího, než mě vyrazit zabít s nožem. Kovovým nožem..." Znovu zavrtěl hlavou. "V dnešní době... Kdyby sis aspoň pořídila jeden z těch keramických, co jich nabízejí dvanáct za cenu jednoho v tom teleshoppingu." To slovo skoro vyplivl, když trhl hlavou směrem k obstarožnímu televiznímu přijímači v rohu pokoje. "To tě ani nenapadlo, že nemusíš být jediná, komu se vrátil jeho mutantní gen?"

Musela si s nevolí připustit, že nenapadlo. Její jediná myšlenka po nečekaném znovuzrození zněla "Pomsti se!" Nic jiného než bolest. Nic jiného než vztek. Zabij Erica Lensherra! Samozřejmě měl teď její někdejší mentor a dávný milenec naprostou pravdu. Vzpomněla si, jak ji kdysi dávno při jejich prvním setkání odhalil malý Charles Xavier, když se pokusila vydávat za jeho matku. Její vraždný pokus dnes byl podobně dětinsky naivní. Teď za to nejspíš zaplatí...

"Mimochodem příště by sis měla dát víc práce se studiem osoby, kterou se snažíš napodobit. Věděl jsem, že se dřív nebo později objevíš, jen co se moc nad kovy vrátila mě. A věděl jsem, že to musíš být ty, ještě než jsi vešla. Zvuk chůze, způsob zaklepání...všechno jinak, všechno špatně! Ale hlavně...", dramaticky se odmlčel, "doktorka naprosto nesnáší, když před ní vyslovíš nahlas její pravé křestní jméno. Co si s ní vůbec provedla?"

"Není mrtvá," zavrčela Mystique a snažila se u toho vypadat tak bojovně, jak jen ji levitující nůž dovolil, "jen ji asi eště pár hodin nikdo nerozváže." Erik nad tou informací pokrčil rameny. Ostatně nebyl jediný důvod, proč by ho měl osud nějaké lidské ženy zajímat. Přesto, tam někde hluboko uvnitř... Zahnal to, už tady z toho místa snad začíná doopravdy senilnět!

"Tak kde jsme to skončili...ach ano! Poznal bych, že jsi to ty tak jako tak, ale víš co ještě? Věděl jsem, že jsi to ty, protože jsem tě CÍTIL! Ještě dávno předtím, než jsi prošla hlavním vchodem, jsem o tobě věděl! Říkal jsem, že se mé schopnosti vrátily? Ale vrátilo se víc než jen to. Vycítím teď mutanta na kilometr daleko a můžu ho nahlížet tak, jako jsme to s Charlesem dělali s Cerebrem."

Místnost náhle uprostřed jasného dne zázrakem potemněla. Prostorem začala vířit řada kovových předmětů, kterými byl pokoj nečekaně zaplněn. Eric Lensherr se zdvihl ze svého křesla a majestátně roztáhl ruce. Uprostřed zuřícího víru začaly vlát jeho dlouhé bílé vlasy. Vznesl se nad podlahu. Jeho obličej pokryl černý stín, ze kterého vystoupily nepřirozeně zářící oči upírající se na zkorpnělou Mystique. Starý muž promluvil. A jeho hlas duněl místností jako údery hromu.

"Tady jsem já, Magneto! Zakladatel a vůdce Bratrstva mutantů! Znovuzrozený fénix, který padl, aby opět povstal silnější než kdy dřív! Kdo se odváží vyzvat mě a čelit mé moci?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama