Prolog - Shades from the memories

2. srpna 2011 v 13:44 | Ellrohir |  X-Men: Fade To Glory

Tak včera jsem si na to nakonec čas nenašel, protože jsem ho věnoval něčemu jinému, ale dnes už doopravdy začínáme. Vize nastíněná v tomto "prequelu" k mému hlavnímu příběhu využívá mezer filmového zpracování, které jsem využil. Vrátíme se na konec 2. dílu a povíme si, co se stalo u jezera Alkali, když už se X-Meni nedívali. V podstatě by součástí děje být ani nemuselo, ale časem se odkazy na toto objeví a myslím, že to je zajímavé. Tak už dost řečí a vzůhru do čtení.




Plukovník William Stryker se marně pokoušel vyprostit z železných řetězů, kterými ho Magneto připoutal k betonové zdi. Byl v krajně nezáviděníhodné situaci. Bez nejmenší šance na to pohnout se, natož se osvobodit, měl před sebou už jen pár minut života, než tlak vodní masy prorazí narušenou hráz přehrady a vše v údolí včetně jeho maličkosti zalijí miliony litrů dravé vody. Stryker se pomalu připravoval na nejhorší. V tom mu do zorného pole vstoupil urostlý muž s malým chlapcem v náručí. Byl to Wolverine. Svého někdejšího nadřízeného si pohrdavě měřil.

"Kdo zná pravdu, Wolverine?" Obořil se na něj. "Oni snad? Ta bytost, kterou držíš?" Wolverine s chlapcem se na sebe podívali. "Co?" Žádal si plukovník odpověď. "CO?"

Logan mu pohlédl zpříma do očí. S pevně semknutými rty nahmatal řetízek od vojenské identifikační známky, kterou nosil na krku, serval ji a hodil plíšek kovu Strykerovi k nohám.

"Já to s nám risknu, Strykere." Prohlásil pak a otočil se k odchodu.

"Jednou někdo dokončí co jsem začal, Wolverine!" Volal za ním svázaný plukovník. "Počkej!" Ale Wolverine neposlechl, jen chlapec nesený v náručí se po něm ohlédl a vyplázl na něj jazyk. Hnusný, modrý plazí jazyk. Obluda! "Jednoho dne..." Ale nebyl už nikdo, kdo by jej poslouchal.

Teď už na Strykera nečekalo nic jiného než smrt. Začal mít opravdový strach. Zlověstné zvuky praskající betonové nádrže a hukot vody, která se drala ven, doléhal až k němu. Nemohl dělat vůbec nic. Jen čekat a doufat, že ho smete a usmrtí hned první náraz záplavové vlny. Že nezůstane naživu pohřben na dně nového jezera a nebude muset do poslední chvíle bojovat s dýchacím reflexem, který mu přivodí pomalou, bolestivou smrt, jak voda nemilosrdně vtrhne do jeho plic. Tělo se jí bude chtít zbavit, ale nebude jak, protože kolem nebude nic jiného než voda. Čím víc bude bojovat, tím horší bude agonie s jedinou vyhlídkou na to, že až konečně všechno utrpení skončí, přijde klid a mír, jak jeho vědomí zahalí temný závoj smrti a zhasne plamen jeho bídného života.

Byl čas rekapitulovat, loučit se se světem a prosit za odpuštění ty, kterým ublížil. Jako by je už viděl, jak na něj čekají na druhé straně. Jako by slyšel jejich hlasy a cítil ruce, kterými se po něm natahují. V uších mu zněl jejich smích, který ale vzápětí přehlušil ohlušující řev vodní masy, která prorazila přehradu. A pak si pro něj přišla smrt...

...ale v jiné podobě, než ji očekával. Jeho železná pouta zničeho nic povolila. Zbaven opory začal se sunout k zemi. V tu chvíli mu však na rameno dopadla čísi ruka svět okolo náhle zmizel v šíleném víru teleportace.

Vzápětí místo zalila vlna, ale zůstal tam už jenom holý betonový blok...



"Já vím co dělám... Nebyla jiná možnost..."

"Sbohem."

X-Jet byl v bezpečí, úkol Jean Greyové skončil. Teď už mohla zavřít oči a poddat se vodě.

Její tělo se zmítalo unášeno dravým proudem. Ale vědomí tak neuvěřitelně mocného psionika, jakým Jean byla, nebo jakým by mohla být, nebylo tak jednoduché zabít, zvlášť, když si to někdo ještě mocnější než ona nepřeje.

Oproštěná od fyzické podoby, její mysl existovala a žila dál. Nebyl jí však dopřán klid. Nad ní a všude kolem ní jako by se rozprostřela temnota. Jako by ji obklopil celý nekonečný vesmír a snažil se ji pohltit. Bála se. Poznala, že ten plíživý pocit strachu někdo vytváří, že se na ni snaží působit, ale neměla dost sil, aby tomu vzdorovala. Byla zase malá a bezmocná, všude okolo zlí lidé a ona nevěděla, co má dělat.

Ucítila záchvěv vědomí profesora Xaviera, který se po ní snažil pátrat, ale onen neznámý nepřítel, který ji svíral ve své moci, snadno jeho mysl odrazil. Vůbec neměl šanci všimnout si, že tam Jean stále je. Pro všechny její přátele byla mrtvá a ona sama chtěla být mrtvá, jenže ten, kdo se jí zmocnil, jí to nedovoli.

Všechna hrůza, která Jean obklopovala se najednou zkoncentrovala do jediného bodu a zazněl hlas, který ji přitahoval k sobě. Chtěla utéct. Nemohla. Hlas se blížil. Bránila se. Byla silnější, než nepřítel čekal. Ale ne dost silná. Jakási mocná síla nemilosrdně vnikla do jejího vědomí a začala zvolna rozpouště bariéru, kterou kdysi zbudoval profesor, aby uvěznil temnou stránku její podstaty.

Tato temná Phoenix doutnala uvnitř ní a čekala na příležitost. Existence neuvěřitelně mocná, silnější než kterýkoliv známý mutant. Se silou tak velkou a schopnostmi tak nepředstavitelnými, že byla rizikem, protože malá Jean nebyla schopná všechny aspekty své osobnosti správně ovládat. Proto mnohé Charles Xavier uzavřel hluboko uvnitř, aby nemohly škodit. Zničil tím však i část její osobnosti a ta část na to nikdy nezapomněla.

Jean věděla, co se uvnitř její mysli skrývá a bála se toho. Málem tu temnou Jean vypustila nyní, když bránila X-Jet proti náporu vodního běsnění. Proto nemohla zůstat s ostatními, proto musela ven a obětovat se. Kdyby se temnota uvnitř ní osvobodila...

Teď se to však dělo proti její vůli znovu. Phoenix se drala ven, po léta opomíjená a utlačovaná, nyní hnaná nezkrotnou touhou vynahradit si všechna příkoří. Naopak ona sama, ta pravá Jean, byla zavírána do klece. Nedokázala se tomu ubránit.

Slyšela ďábelský smích neznámé bytosti, která to vše měla na svědomí. Propadla zoufalství. Nevěděla, proč se to děje a nedostala už příležitost dozvědět se to. Uzavřena do schránky, zbavená vší své síly, nemohla už nic než jako divák sledovat, jak se mysl změněné Jean vrací do bezvládného těla, kde bude čekat na chvíli, až opět povstane, ale tentokrát ne jako Jean Greyová, ale jako Temná Phoenix Ničitelka.

Bude se moci jen dívat, jak ta druhá Jean vstává z mrtvých. Nebude moci zasáhnout, když ta druhá zabije Scotta, nedokáže zabránit tomu, aby ta druhá nezabila profesora Xaviera. Nedokáže odvrátit řádění Phoenix na Alcatrazu. Až potom, na samém konci, když se znovu setkají s Loganem, přebere Jean ještě na krátkou chvíli vládu, aby mohla říct svá poslední slova.

"Zachraň mě!"

A pak už její život doopravdy skončí. Poslední, co vidí, je Loganova zoufalá tvář, která se ztrácí v dálce, jak si Jean pomalu odvádí smrt. Jean je však teď šťastná, protože je v náručí muže, který ji miloval, opět svobodná. Navždycky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama