My name is Bhaelin

4. července 2010 v 22:10 | Ellrohir |  Star Trek
Toto, vážení přátelé, bude jednoho dne skutečná rarita, neboť následující krátký text je vůbec prvním příspěvkem, ve kterém se objevila postava Bhaelina sh'Thaara, mého nynějšího avatara na Thetafleet.
Tedy abych byl úplně přesný - poprvé se jméno "Bhaelin" objevilo ještě o něco dřív - byl jedním ze spolužáků mé předchozí postavy, ale byl ale někdo jiný (byť spřízněný - v logu je o něm ostatně zmínka), respektive se mi nechtělo vymýšlet pro svou novou postavu nové podobně dobře znějící jméno.
V tomto příspěvku Bhaelin jako čerstvý kadet 1. ročníku poprvé přichází na vyučování na Akademii. Tehdá jsem ještě lpěl na psaní ich-formou. Myslím, že bylo dobře, že mě toto přesvědčení časem opustilo. Ale i tím je tento první příspěvek zajímavý.


Bum! Kovová konstrukce dveřního rámu se rozezvučela poté, co se setkala s mojí hlavou. Já pitomec - už jsem zase zapomněl, že zdejší dveře nejsou stavěny na mých, i na Andoriána úctyhodných, 262 centimetrů. Pořádně se mi po nárazu zatmělo před očima, tedy spíš před tykadly. Naštěstí nemáme na čele moc nervových zakončení. Zato mě pořádně bolelo pravé tykadlo, protože jsem s ním taky trochu ťuknul do zdi.

Tiše jsem pronesl oblíbenou a rozšířenou Andoriánskou nadávku, pořádně se sehnul a prošel dveřmi znovu tentokrát bez nežádoucího kontaktu.

Dvojice kadetů uvnitř na mě vrhla překvapené pohledy. Živého Andoriána asi ještě neviděli. Ono se jich taky ve Flotile mnoho nevidí…a tady na pozemské Akademii ještě míň - studuje tu sice můj bratranec - taky Bhaelin - ve čtvrťáku, ale jinak, co já vím, tak tu snad ani žádný jiný Andorián není.

"Zdravím." Pozdravil jsem trochu kostrbatě. Andoriánský mateřský jazyk je dost podobný tomu, čemu lidé říkají arabské jazyky, a tak se Anglická výslovnost snad nikdo z nás nenaučil a nenaučí pořádně.

"Ahoj." Odpověděla nesměle dívka a trochu křečovitě se usmála. Mladík sedící v lavici za ní mě místo pozdravu počastoval otázkou:

"Ty seš Andorián?"

"To jsem." Potvrdil jsem jeho vskutku nelogický dotaz. "Matka byla Andoriánka, otec Andorián… Tak kdo bych měl být já? "Zeptal jsem se pro změnu jeho. Překvapený si mě prohlížel, ale neřekl nic.

Kromě těch dvou tu nikdo nebyl. A ani neměl být. Co jsem slyšel, přihlásili se a zkoušky do téhle třídy udělali jen tři lidé - tedy já a tihle dva kadeti. Bylo a je mi to divné, takový nezájem o vyšší vzdělání.
Copak já, já tu jsem vlastně za trest - flákal jsem se a pak neudělal zkoušky ani na Tulanskou, ani na Chiskiskou univerzitu… Měli jste vidět, jak mě všichni čtyři rodiče hnali k zápisu, když se dozvěděli, že na Akademii Flotily na Zemi hledají ještě nové kadety.
Ale že nikdo z lidí nemá tu studovat, přitom vysokých škol mají ještě méně než my a je jich víc… No, ale to bych neměl vyčítat těm co tu jsou.

Příštích pár desítek vteřin jsem strávil marnými pokusy složit své velké tělo do malé lavice s nastálo upevněnými židlemi. Nakonec jsem to vzal a svůj problém vyřešil mou "silovou logikou" typickou pro klan sh'Thaarů. Vzal jsem židli, kterou jsem si vyhlédl a prostě jí vytrhl z jejího usazení, postavil do uličky a konečně se na ní posadil. Moc dobře se mi ale nesedělo, protože byla hrozně nízká a moje nohy přečnívaly daleko dopředu.

Oba kadeti mě pozorovali tázavými a trochu bojácnými pohledy - Musí to být zvláštní pocit, vidět všechno očima, jak to prý vidí lidé. My Andoriáni máme ve svých očích pouze tyčinky, čípky se nacházejí na našich tykadlech. Lidé, podle toho co jsme se učili, mají lidé obě tyto buňky v oku, takže vidí úplně jinak než já. Skutečně si nedokážu představit jak a oni zase, jak vidím já… Opravdu, zajímavé.

"Já jsem Kate." Představila mi se dívka, trochu nejistě, aby začala hovor.

"Ahoj. Mé jméno je Bhaelin." Usmál jsem se. Jo, myslím, že tady se mi bude docela líbit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama